Mnoho z nás má pojem „Sparkasse“ spojený s rakouskou nebo německou bankou, která patří do stejné skupiny jako naše Česká spořitelna. Málokdo však ví, že Sparkasse byla v době Rakouska -Uherska bankou s mnoha pobočkami. Jednu pobočku jsme měli ve Vojkovicích a to až do roku 1945. Pobočka byla umístěna na tehdejší radnici – dnešní Motorest.

Vojkovická pobočka Spořitelní a úvěrové pokladny (Spar- und Darlienkasse zkráceně Sparkasse) byla založena jako společnost s ručením omezeným 1.prosince 1894. Otevřena pro klienty pak byla od ledna roku 1895. Zakladateli pobočky byli Franz Killinger, Karl Lang, Josef Kromus, Laurenz Klein, Karl Raus, Anton Zoufal a Alois Klein. Předsedou společnosti se stal Franz Killinger, pokladníkem Karl Lang. Už v lednu 1895 měla Sparkasse prvních 22 vkladatelů, postupně se toto číslo rozrostlo až na 156. Po prvním roce hospodaření disponovala Sparkasse  13.512 zlatými a 12 krejcary. Přepočteno zhruba na dnešní měnu by to bylo asi 7,43 milionu korun. 

V roce 1919 se stala pobočka součástí Raiffeisenkasse, ale jinak fungovala stále stejně. Přežila tedy 1.světovou válku, fungovala za První republiky, a svou činnost nezastavila ani za 2.světové války.

V roce 1935 oslavila místní pobočka banky, tehdy už Raiffeisenkasse své 40 výročí existence. 17. března toho roku se konala na místní radnici velká sláva. Kromě 150 členů spořitelny nechyběl předseda, kterým v té době již 30 let byl Anton Littomisky, pokladník Karl Lang, a z Brna přijeli spolkový ředitel  pan Werner a spolkový revizor Heger. Předseda a pokladník obdrželi za dlouholetou práci stříbrnou medaili Raifeisenkasse, zakládající členové získali medaili bronzovou. Po proslovech k výročí následovala na dvoře radnice zábava, hudebně doprovázená místní kapelou. Celá akce skončila v šest hodin večer. O oslavě vyšel dokonce článek i v novinách.

Konec pobočky Raiffeisenkasse přišel s osvobozením Vojkovic v dubnu 1945. Při osvobozování 18.dubna byl trezor banky vyhozen do povětří, zmizely jak peníze, tak i účetní knihy. Účetní knihy byly odvezeny do Brna a deponovány u tehdejší filiálky Československé státní banky, která měla fungovat jako správce financí a „teoreticky“ vklady vyplatit. Nestalo se tak. Ještě v roce 1958 se někteří vkladatelé z Vojkovic snažili o získání svých úspor – marně.

Iva Tycová