Když se otevře stará školní skříň.
Když se otevře stará školní skříň, často z ní vypadne jen prach. V případě dokumentů ze Státní obecné školy ve Vojkovicích se však na světlo dostalo svědectví o jedné z nejdramatičtějších dekád našich dějin. Dochované třídní knihy a výkazy z let 1931 až 1939 nám umožňují nahlédnout do lavic, kde seděli předkové dnešních obyvatel, a sledovat, jak se do jejich dětského světa postupně vkrádala válka.
Klidné časy a budování republiky (1931–1932)
Na počátku 30. let, kdy ve třídě učil pan učitel Filip Hrdlička, plynul život ve Vojkovicích v klidném tempu. Škola se soustředila na výchovu řádných občanů mladé republiky.
Vlastenectví: V říjnu 1931 se žáci učili o „Odloučení našich zemí od rakouské monarchie“, čímž si připomínali vznik Československa.
Morálka a zdraví: Škola dbala i na mravní výchovu. V únoru 1932 je v třídní knize zaznamenána lekce na téma „Ošklivost alkoholických nápojů“ a „Vliv alkoholu“.
Tradice: Nezapomínalo se na uctění předků. Zápis z listopadu 1931 stroze konstatuje: „Na hřbitově. Úcta k zemřelým“.
Těžké osudy a boj s nemocemi (1936)
Idylu první republiky občas narušily rány osudu, které byly v té době mnohem hrozivější než dnes. Inventář třídy z roku 1937 nám připomíná dobovou realitu – kromě obrazů prezidentů je v seznamu vybavení uveden i kalamář a „plivátko“, běžná prevence proti šíření tuberkulózy.
Nejvážnějším dokladem je však omluvenka z července 1936. Lékař MUDr. František Kunz v ní potvrzuje, že žák Ladislav Matzka (ročník 1926) onemocněl „tyfem břišním“ a musel strávit měsíc v Zemské nemocnici. Tyfus byl tehdy smrtelně nebezpečnou nemocí a pro rodinu i školu to musela být velká rána.
Podobné zdravotní komplikace vidíme i později – v roce 1938 omlouvá MUDr. Hynek Světlík žákyni Miladu Laštůvkovou na dva týdny z důvodu „kataru průdušek“.
Konec jedné éry (1937)
Zlom přichází ve školním roce 1937/1938, kdy školu vede řídící učitel Robert Máca. V září 1937 zasáhla republiku i školu ve Vojkovicích smutná zpráva. Třídní kniha se na týden odmlčela a místo běžné výuky čteme v kolonce Občanská nauka: „Smrt prezidenta Osvoboditele“. Děti se učily o jeho životě, ve škole vlála „smuteční záře“. Byla to předzvěst konce starých dobrých časů.
Rok strachu a odvahy (1938)
Nejdramatičtější čtení nabízejí zápisy z jara a podzimu 1938. Učitel Máca do úřední knihy zaznamenával dějiny Evropy den po dni:
Anšlus (Březen 1938): V hodině vlastivědy se žáci neučí o řekách či horách, ale o politice. Zápis zní jasně: „Obsazení Rakouska Německem“.
První mobilizace (Květen 1938): Napětí stoupá. V týdnu od 23. května 1938 se v kolonce učiva objevuje: „Vojenské opatření na obranu republiky 21. V.“ a téma hodiny zní bojovně: „Jak si bráníme vlast a udržíme svobodu!“.
Mnichov a pád (Září 1938): Definitivní konec nadějí přichází v září. V týdnu od 19. do 24. září učitel píše mrazivou větu: „Vyčkání doby naší milé republiky.“ A hned vedle: „Všeobecná mobilisace do 40 let 24. září“.
Armáda ve škole: Hned následující týden (26. září) výuka končí nebo je omezena. V knize stojí: „Ubytování vojska ve škole“. Vojkovická škola se změnila v kasárna pro vojáky připravené bránit hranice, k čemuž nakonec nedošlo.
Vojkovické rodiny
Dokumenty jsou také cenným genealogickým pokladem. Ukazují, že ve Vojkovicích žily silné rody, jejichž děti navštěvovaly školu po celou dekádu. Díky pečlivým záznamům známe i povolání otců, což dokresluje sociální obraz obce – byla to vesnice železničářů, mlynářů a rolníků.
Rodina Bílých: Otec Metoděj Bílý, železniční zřízenec, posílal do školy postupně tři syny: Metoděje (nar. 1922), Karla (nar. 1924) a nejmladšího Franka (nar. 1928).
Rodina Mácova: Synové pana řídícího, Čestmír a Zdeněk, seděli ve stejných lavicích, kde jejich otec učil.
Rodina Russwurmova: Děti mlynářského pomocníka Josefa Russwurma – Josef, Ota, Robert a Olga – se objevují v záznamech v průběhu celých 30. let.
Rodina Skalických: Další mlynářská rodina (otec Rudolf), která měla ve škole děti Aloise, Josefu a Rudolfa.
Tyto zažloutlé listy papíru nejsou jen administrativním odpadem. Jsou přímým svědkem toho, jak „malý člověk“ ve Vojkovicích čelil velkým dějinným zvratům. Od oslav republiky, přes epidemie tyfu, až po smutný podzim 1938, kdy se ve školních třídách místo dětí ubytovali vojáci….
Richard Večeřa