Image
Neodmyslitelnou součástí každé obce byla a je radnice, a také správná hospoda. Ani Vojkovice nebyly nikdy výjimkou a měly od nepaměti svou radnici. První zmínka pochází až z roku 1725, kdy radnice stála na rohu dnešní ulice Mlýnské a Hlavní, a byla tehdy zrovna na náklady obce přestavována. Byla to poměrně rozlehlá přízemní stavba s přilehlým dvorem, kde se nacházel neodmyslitelný obecní hostinec se sálem pro jednání obecní rady, několik bytů (samostatných místnost), které se pronajímaly obecním zaměstnancům, jako byli obecní pastýři, ponocný, obecní strážník apod., a v té době nesměla chybět ani šatlava. Že byla šatlava hojně využívána, o tom svědčí i dochovaný zápis c. a k. soudu. 9. září roku 1802 byl u c. a k. soudu sepsán protokol o jednom povedeném soudním procesu. Byl zde žalován Josef Landsmann z Vojkovic, toho času se nacházející v obecní šatlavě. Jeho provinění podle výpovědi kaprála Kanze spočívalo v tom, že vstoupil s hořící fajfkou tabáku na ulici. Kaprál ho prý napomenul, a požádal, aby šel okamžitě domů. Obžalovaný toho nedbal a plivl kaprálovi do obličeje. Kaprál ho znovu upozornil, načež mu obžalovaný uštědřil políček a s hrubými nadávkami odešel domů. Obžalovaný přiznal, že s fajfkou v puse na ulici skutečně byl, ale tvrdil, že ji neměl zapálenou. Nesouhlasil s tím, že by kaprálovi plivnul do tváře, ale doznal, že mu uštědřil pohlavek, ale není prý pravda, že by se mu vysmíval nebo mu hrubě nadával. Zda bylo jeho částečné doznání polehčující okolností či nikoli, to se ze spisu nedozvíte, ale protože soudce naznal, že za každý čin musí přijít trest, vyměřil hříšníkovi tři dny v obecní šatlavě, s tím, že se kaprálovi musí omluvit a dodržovat zákaz kouření na ulici.
Ale vraťme se k budově radnice. V roce 1725, kdy byla radnice přestavována, bylo rozhodnuto přistavět k radnici honosnou věž se třemi zlatými věžičkami. Zlatá věž zdobila radnici až do roku 1778, kdy obec vyhořela a s ní i radnice s věží. Dalších 19 let si museli místní počkat na novou zlatou věž, v pořadí druhou, ale stejně krásnou, ne-li krásnější, ale o pět let později – na Nový rok 1801 věž sama od sebe spadla. Třetí věž na radnici vybudovali vojkovičtí za necelý rok, ale stejně dlouho, jak ji stavěli, stejně dlouho také stála, než sama na jaře roku 1804 zase spadla. A když už měli vojkovičtí plány, proč nezkusit postavit věž počtvrté! Jednou už přece vydržet musí! A vydržela. Ne sice tak dlouho, jak si asi stavitelé mysleli, ale přesto konkurovala kostelní věži ještě v roce 1862, kdy se vojkovičtí rozhodli vybudovat zcela novou, moderní budovu a starou radnici i s věží zbořili.
Na jejím místě vyrostla prostorná jednopatrová budova, v jejímž prvním patře byl vybudován velký sál pro jednání rady, v přízemí byl zřízen obecní hostinec a ve dvoře vznikl hudební pavilon s taneční plochou a kuželkářská dráha. Stojí dodnes, i když už svému účelu neslouží. Těsně po 2.světové válce se radnice, tedy jednání obecní rady, přesunulo do budovy hned vedle mlýna a poté do bývalého hostince „ U Coufalů“ na č.p. 22 u dnešní autobusové zastávky na Židlochovice. Protože však tyto prostory nevyhovovaly, byla v roce 1974 zahájena stavba nového Obecního národního výboru vedle samoobsluhy. V 80. letech, kdy byly Vojkovice sloučeny s Židlochovicemi, byla budova využívána jako škola, a obecní úřad se sem vrátil až v devadesátých letech minulého století.
Iva Tycová