Vojkovice měly od nepaměti kovárnu. Byl to o samotě stojící domek na pravém břehu řeky Svratky ( od roku 1749 byla od obce oddělena mlýnským náhonem). Byla to obecní kovárna, tedy v majetku obce, a ta rozhodovala, kdo si ji může pronajmout. Prvním známým kovářem tu byl Jiří Kopřiva už v roce 1764. Kovářští mistři přicházeli do Vojkovic z okolí. Tak tu byl třeba Anton Landsmann ze Židlochovic (1791), Jan Václav z Brumovic (1792) nebo Pavel Kuderna z Pohořelic (1796). Až v polovině 19.století se na kovárně usadila rodina Gromusova z Vojkovic, která kovárnu koupila do svého vlastnictví. Prvním byl Josef Gromus kovář z Vojkovic, pak jeho syn Franz. Do rodiny se roku 1894 přiženil Josef Nekvapil také kovář z Křoví, a v roce 1924 se přistěhoval Rudolf Axenkopf kovář původem z Kupařovic, který měl za manželku dceru Franze Gromuse. Tento tu byl kovářem až do roku 1945.
Po válce a odsunu německého obyvatelstva přebral kovárnu na chvíli pan Šafránek, a do tzv. Národní správy ji v říjnu roku 1945 získal František Bělík, ale kovařinu tu dělal i Josef Prokop, vyučený kovář. Po založení Jednotného zemědělského družstva se i kovárna stává součástí JZD.
Iva Tycová
