Vím, že většina obyvatel Vojkovic zná vojkovického učitele Roberta Mácu, je po něm pojmenována jedna z místních ulic.
Pokusila jsem se zmapovat jeho život a nahlédnout do tohoto rodu v linii jeho rodičů a prarodičů.
Robert Hermann Matza
narodil se v roce 1896 v Bukovci na hájence. Dnes se dá sice najít oblast lesa Bukovec, dokonce tam narazíte na hájenku, ale zda je to správné místo narození Roberta, to se neodvažuji tvrdit.
Narodil se v roce 1896 v Bukovci na hájence, místo jeho narození je však uváděno různě , vycházím ale přímo z matričního záznamu.
Les Bukovec dnes spadá pod obec Buřenice, ty snad spadají pod Dobroměřice… Raději napíšu, že se jedná o místo poblíž obce Hořepník, ten se dá na mapách bezpečně najít, myslivna samotná pak leží na sever od vesničky Kyjov. Turisty či cyklisty upozorňuji, že kolem vedou značné cesty jak pro pěší, tak pro cyklistické nadšence.
Matriční zápis je psaný česky.
O otci Heřmanovi se dozvíme, že v době narození syna byl lesním v Bukovci č. 16, okres Pacov, hejtmanství Pelhřimov, byl manželským synem Ignáce Matzy, mlynáře v Matzovském mlýně v obci Bítov ř. 54, hejtmanství Znojmo, narozený tamtéž a Františky, dcery Jana Březiny, mlynáře z Horního Myslova (dnes obec Horní Myslová) na Moravě.
Maminkou byla Josefa, manželská dcera Jana Brázdy, mlynáře z Mezříčka č. 31, farní osada Domamil, hejtmanství Znojmo, narozena tamtéž a Antonie, dcery Jana Březiny, mlynáře z Horního Myslova na Moravě.
V kolonce kmotrů pak svůj závazek vůči klučíkovi podepsal Vilém Pistorius, velkostatkář z Hořepníku a jeho manželka Berta.
https://digi.ceskearchivy.cz/3805/27/2102/1059/49/0
DigiArchiv SOA v Třeboni, webová aplikace
Svatbu rodičů Roberta jsem nenalezla, třeba to bude pro některého ze čtenářů impuls pokusit se svatbu dohledat. Podle křestního zápisu Roberta se konala 3. září v roce 1891.
Jak Robert vyrůstal a žil, se dnes můžeme dozvědět ze strohých nálezů na netu.
Otec měl zřejmě zakořeněnou lásku k přírodě, svou profesi vykonával pečlivě, nebál se moderních metod a postupů. Našla jsem dokonce popis výjezdního dvoudenního valného shromáždění Klubu lesníků a přátel lesnictví Pelhřimova na panství barona Rudolfa z Geymuellerů v Kamenici nad Lipou . Na jejich počest se konal v místním hotelu večírek s hudbou, druhý den se pak konala vycházka na lesní hospodářství. Zde se pánové v doprovodu svých dam seznamovali s jednotlivými odděleními lesního závodu a vyměňovali si své zkušenosti a znalosti. Herman Matza byl samozřejmě jedním z dlouholetých členů výše zmíněného klubu. Zcela jistě vedl i své děti k dobrému vztahu k lidem a přírodě.
Společnost pro historii a turistické krásno v městě Kamenici pod Lipou r. VI, č. 15–červenec 2009
Samozřejmě se nedozvíme, proč si Robert vybral učitelskou dráhu, zda to bylo rozhodnutí rodičů, nebo naopak jeho samostatná volba. Rodiče ale museli být pokrokoví, podporovali vzdělání svých dětí, jejich další syn Vilém vystudoval Smíchovskou střední průmyslovou školu v Praze. Zdá se mně, že vzdělání se pro syny nehledalo podle nejbližší školy, ale podle toho, která škola byla dobrá, ceněná po odborné stránce. A to obě zmíněné střední školy bezesporu byly.
Vilém později pracoval, jak jinak, jako strojník na Mácově mlýně, později snad v Dešově.
Z matričního záznamu narození se také dozvídáme, že v roce 1911, tedy ve věku 15 roků, byl Robertovi vydán křestní list. Velmi pravděpodobně to bylo v souvislosti s jeho nástupem na Učitelský ústav v Soběslavi. Jednalo se o velmi dobrou, oceňovanou školu, kde nebyla nouze o zájemce o studium. Například v roce 1904 se hlásilo 140 zájemců na 40 volných míst. Robert je uváděn mezi absolventy v roce 1915.
Vzpomínky na mladá léta , doplněk výr. zprávy Stát. učitelského ústavu v Soběslavi
Matrika narozených prozradí pak už jen fakt, že v roce 1921 přestoupil Robert k Církvi československé, snad stejně jako mnoho dalších obyvatel v euforii z konce války a vzniku Československé republiky.
Herman (jinde uváděný jako Heřman) Matza , otec Roberta
Narodil se v roce 1863. Jenže kde… Zapsán je ve farnosti Kdousov. U matričního záznamu je uvedeno Bítov č. 54, zkoušená porodní asistentka byla z Kdousova, mlýnů s označením Mácův mlýn je hodně… Pátrání skoro detektivní nakonec vedlo na Mácův mlýn na řece Želetavce v obci Vysočany , východně od Bítova.
Matriční záznam je tentokrát v němčině a je psaný kurentem…
Otcem byl Ignác Matza, mlynář na Mácově mlýně, (obec Bítov), manželský syn Tomáše Matzy, mlynáře na Mácově mlýně a jeho manželky Františky, rozené Antonín Jaksch.
Maminka Františka je uvedena jako manželská dcera Jana Březiny, mlynáře v Horní Myslové a Josefy, rozené Josef Zelený. Kmotrem se stal František Ratkovský, také mlynář z vedlejšího Hakoňova mlýna.
Acta publica – matriky uložené v Mor. Zemském archivu v Brně
Svatba Ignáce s Františkou Březinovou se odehrála roce 1862 ve farním kostele v Kostelní Myslové, jak bylo zvykem - u rodičů nevěsty, ve farnosti, kam nevěsta spadala. Nevěstini rodiče bydleli v Horní Myslové. Odsud si pak mladý mlynář svou ženu odvezl domů.
Acta publica – matriky uložené v Mor. Zemském archivu v Brně
S rodiči se dcery po svatbě nevídaly příliš často, ty nejchudší rodiny třeba už nikdy, pokud je putování za prací odválo daleko od domova, ti lépe situovaní se navštěvovali při příležitosti křtů, významných životních událostí, bohužel nejčastěji při úmrtí člena rodiny. Pro dívku z Vysočiny byl život poblíž Dyje asi velkou změnou, ale pocházela z mlynářského rodu a zcela jistě si uměla poradit se všemi pracemi, které na ni v novém působišti čekaly.
Na netu jsem četla vzpomínky jedné staré paní, jejíž babička působila na mlýně bítovské oblasti. Lidé v 19. století tam běžně hovořili jak česky, tak německy, odpovídalo se v tom jazyce, ve kterém byl pronesen pozdrav, dotaz.
Herman Matza zemřel v roce 1917, nekrolog uvádí:
„Zemřel ochrnutím srdce pan Herman Matza, lesní v Bukovci. Působil 25 let na velkostatku Hořepníku. Byl upřímný přítel a svědomitý úředník a odbornými kruhy oceněna byla mnohokráte jeho píle a lesnické i myslivecké vynikající vlastnosti. Pohřeb se konal ze zámku v Hořepníku“
https://kramerius.nkp.cz/kramerius/Search.do?documentType=periodical&text=m%C3%A1tza+
Národní politika, ročník 1917 , výtisk 15. 5. 1917
Kramerius, digitalizovaná Národní knihovna ČR
Ignác Matza, dědeček Roberta
Ignác se přišel na svět v roce 1836 samozřejmě na Mácově mlýně, ten jsem popisovala už u Hermana. Tatínek se jmenoval Tomáš, maminka byla Františka, rozená Antonín Jaksch. Za kmotry šla rodina z Mladoňovic.
Svatba Tomáše a Františky se konala v roce 1828, nevěstin otec Antonín Jaksch byl pekařským mistrem v Polici. Ženichovi bylo 27 roků, ale nevěsta potřebovala souhlas otce ke svatbě, byla neplnoletá, má uvedený věk 20 roků . Tehdy se nabývala plnoletost ve věku 24 roků.
Acta publica – matriky uložené v Mor. Zemském archivu v Brně
Podle informací, které jsem našla na netu, byl Mácův mlýn postaven v první čtvrtině 19. století, informaci jsem ale neověřovala. Odkud přišel František Matza, otec Tomáše, jsem nehledala .
Dál do minulosti uvádím jen jména předků:
Tomáš Matza – pradědeček Roberta
František Matza – prapradědeček Roberta.
Jako mnozí z nás, nemusel už Robert vlastně vůbec znát ani křestní jména svých nejstarších předků.
Mlynářský rod Matza byl v (nejen) v této oblasti kolem Želetavky velmi rozšířen.
Malá perlička.
„V okolí Jemnice byl nejznámější svobodný Mácův mlýn. O mlynáři tohoto mlýna se traduje, že si koupil šlechtický titul a psal se mlynář von Matza.
Příslušníci tohoto rodu byli mlynáři i v Jemnici. V údolí Želetavky pod Policí a u Bítova byly také další mlýny, např. Pexů, Koberů aj. Také členové těchto rodů buď přišli z Jemnice, nebo tam provozovali mlynářské řemeslo“.
Zdá se, že i mezi mlynáři tak trochu panovala pýcha , bohužel tento příspěvek o zakoupení šlechtického titulu není datován, ani místně upřesněn, nešlo jen tedy ověřit.
https://www.mesto-jemnice.cz/assets/File.ashx?id_org=5822&id_dokumenty=88510
Jemnické listy 2017, září
Na závěr se musím vrátit zpět k Robertu Mácovi. Kde přesně učil po absolvování Učitelského ústavu v Soběslavi, se mně nepodařilo zjistit. V době svatby působil ve Smolíně.
Jeho manželkou se stala Emilie Schwarzová z Police, jejíž otec František byl lesní. Svatbu uzavřeli snoubenci v roce 1925 před Městskou radou v Brně, jednalo se tedy o svatbu civilní. Ženich má uvedeno, že je bez vyznání, nevěsta byla římskokatolického vyznání.
Acta publica – matriky uložené v Mor. Zemském archivu v Brně
Válečné události kolem osoby Roberta Matzy už popsal pan Richard Večeřa ve svém původním článku, já mohu jen dodat, že Robertova manželka a asi další příbuzní, zřejmě děti, jsou pohřbeni na hřbitově v Brně – Řečkovicích.
Zamyšlení ke konci.
Je obdivuhodné, že jsou obětem nacistické zvůle stavěny pomníky, že se jejich jména objevují ve sbornících, pojmenovávají se po nich ulice, jejich život připomínají pamětní desky…
Jen v té vší slávě tak nějak mizí osobnost člověka, se všemi jeho klady, ale i třeba nedostatky…
Robert určitě jako malý běhal po okolí myslivny, docházel do místní školy a měl to z myslivny hodně daleko. Na prázdniny možná jezdil do mlýna k dědovi mlynářovi a třeba hrával s místními kluky fotbal, nebo chytal v říčce Želetavě raky. Byl naprosto stejný jako všichni jeho stárníci, nosil asi pěkné vysvědčení, občas zazlobil… , v době studií koukal po děvčatech a třeba i opisoval domácí úkoly. Možná mu přišlo potají k chuti i nějaké pivo, byť to bylo pro studenty přísně zakázané… :_)
Zkusme si ho představovat jako mladého člověka, plného nadšení do života, milujícího svou rodinu, děti, profesi, obklopeného přáteli, podávajícího ruku svým žákům… ne pouze jako nápis, jméno na tabulce, kterou bezmyšlenkovitě míjíme.
Pro zájemce o historii, turistiku přidávám ještě odkaz na webové stránky o vodních mlýnech
Najdete zde všechny uvedené mlýny, samozřejmě s fotografiemi a mnohdy také se jmény mlynářů, Dost často je připojena i zmínka o technologickém zařízení mlýna, požárech, rekonstrukcích, ale i o hašteřivých mlynářích a jejich přích a dohadech o vodu.
Zora Schildbergerová