Počátky školství ve Vojkovicích jsou spojeny s církevním řádem Benediktinů v Třebíči. Nejen, že jim Vojkovice vděčí za založení kostela a fary, ale také za vzdělávání dětí. Původně však bylo vzdělání určeno pouze chlapcům ze zámožnějších rodin, nebo těm, pro něž byla předurčena dráha kněze. K rozvoji obecného školství u nás dochází až v 15. a 16.století, kdy v obcích vznikaly školy, tedy prostory, kde se děti mohly scházet a kde většinou v zimě, kdy nebyla práce na polích, se mohly i vzdělávat.
První zmínka o škole ve Vojkovicích pochází z roku 1580, kdy zde působil učitel Gregor. Učitelé v té době byli lidé nejrůznějších profesí – vysloužilí vojáci, ševci, případně samotní duchovní, kteří uměli číst a psát. Vyučovalo se 4 hodiny denně a to předměty čtení, psaní, praktické počítání a náboženství. Učitel měl tehdy plat 10 zlatých ročně od obce, nárok na 80 bochníků chleba, 6 sáhů dříví a akr brambor.
V roce 1620 získala obec od učitele Nikolause Nentwicha dům pro školní účely za 130 zlatých. To byla první skutečná školní budova ve Vojkovicích. Už tehdy se pravděpodobně nacházela na místě domu č.p. 43 u kostela. Jak mohla budova vypadat, to se můžeme jen domnívat, protože roku 1778 při požáru obce vyhořela. Ale obecně školy v této době bývaly nevelké domky s malým dvorkem, kde byla jedna místnost jako učebna a ve druhé bydlel učitel se svou rodinou. V roce 1678 se na zpustlé škole objevuje Kaspar Reiner ze Slezska, který pak ve Vojkovicích působil více jak 20 let v roli učitele a obecního tajemníka. Jeho plat činil 20 zlatých ročně. Po jeho odchodu se učitelování ujal Max Nentwich, kterého jmenovaly tehdejší majitelky panství Marie Anna Františka a Rosina z Valdštejna v roce 1695. Ještě dalších skoro sto let trvalo, než se pohled na školství a výuku dětí radikálně změnil. Přispěly k tomu reformy Marie Terezie a Josefa II. V roce 1774 vydala Marie Terezie Všeobecný řád školní, jehož cílem bylo poskytnout každému dítěti vzdělání, které odpovídá jeho původu. . Děti ve věku 6-12 let, které neměly svého domácího učitele, musely od nynějška chodit do školy.
V malých obcích byly zřízeny 1-2třídní školy zvané triviální, kam mohlo chodit až 90 dětí současně. K triviu – čtení, psaní a počítání se kromě náboženství přidaly ještě ženské ruční práce a štěpování, zahradní práce a včelaření pro chlapce. Od této doby bylo povinné vzdělávání i pro dívky. Pokud rodiče chtěli a měli možnost dítě financovat na studiích i dál, mohly děti navštěvovat ještě školy hlavní, kde se vyučovala latina, zeměpis, dějepis a přírodověda. Vyučovacím jazykem však byla němčina.
Školská reforma se dotkla i učitelů, kteří museli odteď projít tzv. preparandou, kde po třech měsících přípravy se stal zájemce pomocníkem učitele a po roce mohl složit zkoušku učitelské způsobilosti.
Ve Vojkovicích však tyto reformy kořenily jen pomalu, mimo jiné i proto, že od už zmiňovaného požáru v roce 1778 neměla obec žádnou školu. Ještě v roce 1804 se ve Vojkovicích vůbec neučilo. Proto musel zasáhnout zámecký pán kníže Jan Karel z Dietrichštejna, který na místě vyhořelé školy dal postavit novou školu. V této škole se pak vyučovalo plných sedmdesát let. Jedním z důkazů je i dochované vysvědčení z roku 1815. Za učitele Karla Lanika, který převzal učitelování v roce 1864 už navštěvovalo školu tolik dětí, že musela být rozdělena na dvojtřídku a muselo se vyučovat na směny. V roce 1869 navíc zákon stanovil 8letou povinnou školní docházku a rozšířil obsah vzdělávání o jazyk, reálie, geometrii, zpěv a tělocvik a děvčatům ještě přibyl předmět domácí hospodaření. Počet žáků na třídu byl zvýšen na 100. Proto obec začala uvažovat o stavbě nové vyhovující budovy. V roce 1873 byla vykoupena usedlost pololáníka Schumanna naproti kostela a za rok tu vyrostla moderní budova, kde v prvním patře byly dvě třídy a vedlejší místnosti a v přízemí byt pro učitele. Ke škole přiléhal hospodářský dvůr a velká zahrada. Po přestěhování školy byla stará školní budova rozdělena na dvě části a prodána.
V roce 1900 navštěvovalo školu 86 žáků. Nutno ještě poznamenat, že se ve Vojkovicích v té době vyučovalo pouze německy. Děti z českých rodin měly možnost navštěvovat české školy v okolních obcích, hlavně v Židlochovicích, rovněž měšťanská škola, tedy škola navazující byla v Židlochovicích.Tato situace zůstala až do roku 1918 beze změn.
Po vzniku První republiky vstoupil v platnost nový zákon o menšinových školách, čímž byla dána nejen možnost, ale v podstatě i povinnost zřídit ve Vojkovicích také českou školu. Německá škola zde však fungovala dál a bylo jen na rodičích, zda děti budou nadále docházet do německé, nebo přejdou do české školy.
Když přišel rok 1938 a s ním odstoupení Sudet Německé říši, byly připojeny všechny obce s převahou německy mluvícího obyvatelstva. To se posuzovalo podle sčítání lidu z roku 1910. Od počátku října 1938 byly Sudety postupně zabírány německou armádou. Do Vojkovic dorazilo vojsko v neděli 9.října. Pro české školství to znamenalo absolutní konec. Česká škola byla uzavřena, nadále se vyučovalo jen v německé škole. Většina českých rodin Vojkovice opustila, směly zůstat jen ty rodiny, které měly ve Vojkovicích v roce 1910 domovské právo. Vyučovalo se po celou válku až do jara 1945, kdy kvůli blížící se frontě bylo vyučování přerušeno a v německé škole už nikdy nebylo obnoveno.
Iva Tycová
