Každá středověká obec byla hrdá na určité výsady, které získala od své vrchnosti.
Také Vojkovice si chránily svá privilegia. První privilegia získala obec od Jana z Pernštejna, který se ujal panství Židlochovice v roce 1521. Tato privilegia byla uznávána a potvrzována i pozdějšími vlastníky Vojkovic. Někteří z nich (jako byl Friedrich starší ze Žerotína) k těmto již existujícím výsadám přidávali své dodatky. Privilegia se dochovala v pozdějších opisech, šlo o tři důležitá práva obce a jejích obyvatel.
Samostatné privilegium z doby Jana z Pernštejna (1487 – 1548) se týká možnosti vlastnit a zakládat vinice na katastru Vojkovic (zejména v dnešních Šimlochách). Každý vlastník měl povinnost odevzdávat vinný desátek vrchnosti, mohl si však vybrat, a místo vína odevzdávat kořalku. Víno bylo možno používat pro vlastní spotřebu, ale prodávat jej mohli vinaři jen se svolením vrchnosti a určeným kupcům. Další úprava se pak týkala šenkovní daně, kdy místní hostinec za čepování piva a rozlévání vína musel do sv. Martina každého roku odvést vrchnosti 7 zlatých 46 krejcarů (tato suma byla nově určena v roce 1696).
Privilegium práva svobodného testování (sepisování závětí) upravil už Jan z Pernštejna. Friedrich starší ze Žerotína k tomuto privilegiu v roce 1596 přidal dodatek o způsobu pořízení závěti, zákazu darovat majetek církvi a o rozhodování sporů ve věcech dědictví. Upřesnil, že církvi a faráři nesmělo být odkázáno nic kromě finanční hotovosti. Všechny spory o dědictví měla nadále řešit obec. Pokud by došlo ke sporu mezi dědici a obcí, mohl celý majetek propadnout vrchnosti. Původní privilegium se nedochovalo, ale jeho přesný opis pochází z 4.ledna 1764, kdy jej potvrdil Karel Maxmilián z Dietrichštejna. Změny vlastníků musely být hlášeny vrchnostenskému úřadu a řádně zapisovány do tzv. Gruntovnice (tehdejší obdoby katastru nemovitostí). V zámeckém archivu se dochovala celá řada závětí, ve kterých odkazují vlastníci svým milovaným manželkám a dětem nejen majetek a peníze, ale i dobytek, obilí a úrodu vína.
Někdy okolo roku 1530 udělil Jan z Pernštejna Vojkovicím privilegium odúmrti. Podle tohoto privilegia mohl každý usedlý ve Vojkovicích svobodně sepisovat závěť a nakládat se svým majetkem. Pokud však zemřel majitel bez ženy a potomků a nestihl sepsat závěť, má majetek přejít na bratry, sestry nebo jejich děti. Pokud by však ani tito nebyli, má se majetek rozdělit na dvě poloviny, jedna připadnout nejbližším přátelům a druhá polovina obci. Pokud se nenajdou ani přátelé, má celý majetek připadnout obci, ale s tím, že jej buď prodá nebo pronajme někomu cizímu, který však má povinnost se v obci usadit. Pokud vzniknou spory o majetek, mají je řešit starší v obci.
Kromě těchto práv však obec resp. její obyvatelé měli také povinnosti vůči vrchnosti. Krásným příkladem je 11ti stránkový popis práv a povinností obce z roku 1696. Pod názvem Obec Vojkovice je uváděn popis obce, přehled vlastníků domů a polností, přehled privilegií, ale také daní z pozemků, z již zmíněného šenku, odvody slepic a vajec na zámek, odvody a daň z masa a mimo jiné i robota, kterou museli obyvatelé vůči vrchnosti odpracovat. Robota byla stanovena podle majetnosti – 3/4láníci museli odpracovat 2 dny týdně v době od Jana po Václava, v ostatní dobu 1 den týdně, 1/2láníci 1 den a 1/2dne a to kdekoli, kde bude panství potřebovat. Majitelé panství se pak zavázali, že budou opravovat cesty a mosty, také udržovat hráze u řek a to z peněz, které se vyberou na mostním mýtu jak ve Vojkovicích, tak v Židlochovicích a Hrušovanech. Zejména ustanovení o robotě se ve Vojkovicích nesetkalo s příznivým ohlasem. Obec se obrátila přímo na císaře Leopolda, aby množství roboty v obci snížil, ale císař pouze robotu potvrdil s tím, že ji takto určil už Friedrich starší ze Žerotína, a tudíž má být dodržena, jak určila současná vrchnost (což byly sestry Marie Anna a Rosina hraběnky z Valdštejna).
Iva Tycová
