Ulice Hlavní je jednou z nejstarších ulic v obci. Při záchranných průzkumech bylo na návsi objeveno zdivo z 11. a 12.století, o stáří ulice vypovídá i místní kostel, který na této ulici stojí, hned na začátku obce. Ač nejstarší domy stály právě v blízkosti kostela, číslování domů, které bylo zavedeno v roce 1857 bylo vedeno z opačné strany – tehdejšího nejnovějšího konce obce. Původní číslování domů, které zavedla už Marie Terezie v roce 1770, bylo vedeno od tehdejší radnice ( jako č.p. 1 – dnešní Motorest) směrem ke kostelu (jako č.p.10) zadem Mlýnskou ulicí, pak po pravé straně ulice Hlavní směrem na Rajhrad a po druhé straně zase zpět až ke kostelu. Problém byl ale v tom, že tehdy dostalo číslo popisné každé stavení, tedy i každá stodola a obecní chlév (č.p.169), takže tehdejší počet domů je nutno vydělit nejméně dvěma. Ulice Hlavní měla několik jmen. Jako Hauptstrasse, tedy Hlavní je uváděna od roku 1857. Za druhé světové války to byla Göringsstrasse, poté opět Hlavní.
Hlavní ulicí procházela původně vozová cesta z Židlochovic do Rajhradu. Z Židlochovic vedla dnešní ulicí Brněnskou od židlochovického zámku, kolem koupaliště (místo toho tu byly rybníky) až k vojkovické kovárně (č.p. 52), kde se stáčela doleva do obce a dál vedla dnešní ulicí Vodní do Holasic. Původně tedy na cestě nebyl žádný most. V roce 1749 byla prováděná první regulace Svratky, hlavně proto, že povodně tehdy zasahovaly až do Hrušovan, což se nelíbilo jejich vlastníkům, a proto byl v Židlochovicích u zámku zrušen jez na Svratce a koryto mlýnského náhonu z Vojkovic bylo protaženo přes farské pozemky dál podél cesty až do Židlochovic. Tak bylo nutno ve Vojkovicích přes náhon u kovárny postavit most. Původně byl dřevěný, později byl nahrazen železným. Vedle něj stál přes Svratku také dřevěný most směrem na Židlochovice, ale šlo jen o polní cestu, která vedla k lesu a zahradám směrem na Židlochovice a Blučinu, které patřily do katastru Vojkovic. Největší část tu zabíral lužní les.
Od kostela vedla Hlavní ulice k dnešní křižovatce na Hrušovany ( ještě v 19.století tu ale žádná cesta nebyla), kde stála po pravé straně obecní radnice a u ní i obecní chlév, kde měli obecního býka a kozla. Odtud vedla cesta na Rajhrad, kterou lemovaly většinou velké zemědělské usedlosti s dlouhými zahradami a stodolami. Ještě v roce 1825 končila obec na dnešní křižovatce na Syrovice a to obecní pastouškou s číslem popisným 85. Dál už byla jen pole.
Iva Tycová
