Možná jste někde zahlédli starou pálenou cihlu se značkou W. Tyto cihly se skutečně pálily ve Vojkovicích.
Tato cihelna vznikla pravděpodobně na začátku 19.století, kdy c.k. dvorský dekret povolil poddaným pálit cihly. Vojkovická cihelna vyrostla na okraji katastru obce, kde byla nalezena dobrá cihlářská hlína (dnešní Holasická střelnice a okolí). Jednalo se o sprašovou jílovitou hlínu s nízkým obsahem vápníku a vápenatého písku, do níž se přimíchávaly obilné plevy nebo nadrobno sekaná sláma. Tyto příměsi při výpalu vyhořely a vzniklé dutiny zvyšovaly pórovitost cihly. Mokrá hlína se vtlačovala do dřevěných forem a po vyklopení se cihly nechávaly sušit několik týdnů až měsíců pod dřevěnými přístřešky, aby se zabránilo rychlému vyschnutí a tím možnému popraskání cihel. Po usušení se cihly vkládaly na zděné lavice nebo perforovanou podlahu, pod kterou se topilo. Důležité bylo, aby plameny nepůsobily na cihly přímo. Pece měly různý tvar, ale vždy musely mít průduchy, které bylo možno zakrýt nebo zazdít. Po zapálení ohně se několik dnů a nocí při mírném ohni cihly dosušovaly, vycházel z nich mastný a zapáchající dým. Teprve po dosušení se otevřely do pece přívody vzduchu a teplota v peci se zvyšovala až na cca 900℃. Do vypálení se opět průduchy uzavřely a pec se nechala vychladnout. Existovaly tři druhy cihel – pro vnější zdi, na které působilo počasí (většinou se stavělo tak, že se postavily dvě úzké zdi z cihel a mezi nimi se zeď dostavěla levnějšími nepálenými cihlami (vepřovicemi), které si v cihelně mohli vyrábět obyvatelé dokonce sami), dále se vyráběly tenčí, často čtvercové cihly, které se používaly jako kachle na dláždění a třetí typ byly střešní tašky.
Vojkovická cihelna podle všeho patřila obci, protože ještě v roce 1945 je v majetku obce zmiňovaná „stará cihelna“. U tzv. Hliníku, odkud se těžila hlína na cihly, stála cihlářská chata, která je poprvé zmiňována už v roce 1817. Tehdy měl cihelnu pronajatou Anton Biller z Brna, kterého o 11 let později vystřídal cihlář Karel Dvořák původem z Rouchovan. Posledním známým cihlářem je Franz Christ, který, stejně jako jeho předchůdci, zde bydlel s celou rodinou a nejméně dvěma pomocníky ještě v roce 1874.
Dnes už po cihelně nenajdete ani památku, snad až na zasypanou studnu a příkré srázy okolo. Na zničení cihelny se podílelo i německé vojsko, které této strže využilo k obraně Holasic při postupu fronty v dubnu 1945. Všechny budovy byly srovnány se zemí a dno i svahy strže byly obehnány ostnatým drátem. Jeho pozůstatky jsou v místě dodnes k nalezení.
A kdo se bude rozhlížet pozorně, najde ve stěně hliníku zasypanou zahloubenou jámu. Jedná se o zásobní jámu na obilí z doby železné.
Iva Tycová
