Od kdy měly Vojkovice svou vlastní faru, nevíme. Jisté je jen to, že faru, pravděpodobně stejně jako kostel nechal postavit třebíčský klášter, který do roku 1502 Vojkovice vlastnil. Záhadou zůstává i to, od kdy vlastně Vojkovice klášteru patřily, a kdo je klášteru daroval/prodal. Protože byl kostel postaven v gotickém a nikoli románském stylu, lze předpokládat, že jak kostel, tak první budova fary byla postavena někdy na přelomu 13. a 14.století.
Poprvé je vojkovická fara zmiňována roku 1542, kdy se sem přistěhoval pastor Stanislaus. Protestantství a jeho různé odnože se zejména na tolerantní Moravu začalo rozšiřovat z Německa po roce 1525, kdy zde bylo tvrdě potlačeno selské povstání, kterého se účastnili i novokřtěnci, luteráni, habáni a další. Ti byli v Německu pronásledováni, a proto odcházeli i k nám. Zde už od poloviny 15. století existovala Jednota bratrská (protestantská církev), která byla zastoupena i v Židlochovicích. Tolerantním Pernštejnům (majitelům panství) tedy nevadilo, když sem přišli i Luteráni.
Stanislaus se usadil na prázdné vojkovické faře. Od Jana z Pernštejna, který vlastnil Židlochovice od roku 1521, získal nejen on, ale všichni pastoři na panství právo odúmrti, tedy, že mohli svůj majetek odkázat, komu chtěli. V roce 1546 tento Stanislaus prodal ve Vojkovicích vinici. Ví se o něm, že měl několik dětí. Nicméně další zprávy jsou až z roku 1563. V tomto roce se objevuje magistr Johann Leuchamer z Ronnenbergu (jeho náhrobek je zazděn v pravé vnější zdi kostela). Působil tu 22 let. Zemřel 15.listopadu 1585 a jen 11 dnů po jeho smrti zemřela jeho žena Margaretha, které bylo teprve 26 let. Manželé po sobě zanechali několik nezletilých dětí, proto se tu na chvíli usadil pastor Jakob Melzer, který byl poručníkem a správcem majetku Leuchamerových dětí.
Roku 1590 ho vystřídal Leopold Lachenger, který ve Vojkovicích zemřel v roce 1596.
Nahradil ho Joachim Mylis.
1615 je zmíněn Michael Krautundfleisch, který se v tomto roce (11.listopadu) oženil s Uršulou, dcerou mlynáře Matyáše.
1620 Michael Lachonosar, který byl v tomto roce spolu s 22 vojkovickými obyvateli a svou ženou v Pouzdřanech na přijímání.
V roce 1623 se prosadila protireformace a kostel ve Vojkovicích se stal opět katolickým, ale bez faráře a katolíků. Vojkovice od nynějška platily zvláštní daň za bohoslužby, které zde zajišťoval rajhradský klášter. Protože se nepodařilo sehnat faráře, byla roku 1624 vojkovická fara přifařena k židlochovické. Vojkovická obec dostala za povinnost přivést a odvést faráře každou neděli na mši (to byla jediná povinnost židlochovické fary).
Buď Stanislaus nebo jeho nástupce Johann Leuchamer jsou pravděpodobnými staviteli „nové“ fary, která byla postavena na místě původní stavby vlevo od hřbitova ve farské zahradě. Byla to cihlová budova s šindelovou střechou, velkými okny a vstupem uprostřed. Byla vystavěná na malém návrší, měla sklep, velkou kuchyni, pět místností v přízemí a osm v patře. Jak bylo uvedeno výše, od roku 1623 přestala být využita k bydlení farářů (pastorů). Už v roce 1670 je vojkovická fara popisována jako pusté stavení. Nicméně, protože k faře patřil poměrně velký majetek – 2 lány polí, 2 zahrady, kus lesa, louka a dvě vinice, rozhodla se židlochovická fara ubytovat na faře svého správce (šafáře), jehož úkolem bylo obhospodařovat tento majetek. Nevyužité prostory fary byly následně pronajaty a to hned třem rodinám. Ještě v 19.století budova stála a byla obydlena. Židlochovická fara zde prováděla jen nejnutnější opravy, proto budova postupně chátrala. V 70.letech 19.století už do budovy zatékalo a po smrti faráře Franze Früha (1873) se židlochovická fara rozhodla budovu zbourat. Obec Vojkovice se pokusila faru zachránit. Jednali s brněnským biskupstvím, pak se obrátili i na olomoucké arcibiskupství, ale bez úspěchu. Jedinou možností, jak získat pro Vojkovice „svého“ faráře byla stavba nové fary na náklady obce. Jiná možnost nebyla. Na to obec neměla dostatek prostředků a navíc, obec chtěla zachovat starou, historickou budovu, kterou popisovali jako mimořádně krásnou. Definitivní konec všem snahám přišel 4.dubna 1892, kdy začala demolice stavby. Cihly byly použity na stavbu plotu mezi č.p. 54 a bránou na hřbitov, okna, dveře a stavební dřevo bylo prodáno. Stát zůstala pouze stodola ve farské zahradě. Od tohoto data není ve Vojkovicích číslo popisné 53.
Poslední zajímavostí je, že ještě v roce 1890, konkrétně 27.7. se tu narodilo nájemníkům dítě, konkrétně to byl Viktor syn Tomáše Pařila nádeníka ve Vojkovicích. Ten se spolu s rodinou a rodinou svého bratra Mathiase, který na faře také bydlel, odstěhoval do domu č.p.74.
Iva Tycová
