Když usedl na trůn nový císař Ferdinand I. „Dobrotivý“, bylo rozhodnuto o stavbě severní železné dráhy z Vídně do Brna.
Se stavbou bylo započato roku 1836. Už roku 1838 se budovalo i ve Vojkovicích, tedy tehdy ještě daleko v polích za Vojkovicemi. Koleje byly pokládány na uměle vytvořené náspy, které v některých místech měly dosahovat až 5 metrů. Aby se ušetřil stavební materiál a peníze, rozhodl vrchní inženýr Karel Gheg, že z Horních Heršpic do Brna vybuduje unikátní viadukt se 72 oblouky vysokými 7,6 metrů. Tento viadukt byl 637 metrů dlouhý.
Oficiálně byla celá trať otevřena 7. června 1839. Ale z Vojkovic byste se tehdy ještě vlakem nesvezli, protože vlak stavěl až v Rajhradě. Jen pro zajímavost, jízda vlakem z Brna do Rajhradu tehdy podle jízdního řádu trvala 16 minut, dnes ji osobní vlak podle jízdního řádu zdolá za 15 minut. I když na obranu dnešních železničářů nutno připustit, že tehdy vlak mezi Brnem a Rajhradem nikde nestavil. Vojkovice se své vlakové zastávky dočkaly až po půl století. 20.05.1884 byla také ve Vojkovicích otevřena vlaková zastávka. Už o rok dříve byl v místě budoucí zastávky vybudován druhý strážní domek. První byl postaven při výstavbě trati u Holasic. Od roku 1842 ve Vojkovicích bydleli hlídači na dráze a signalisté. Prvním z nich byl Thomas Walauschek. Od padesátých let 19.století už tu byli hlídači dva.
Na zastávku se tehdy chodilo pěšinou v polích, která vedla podél vozové cesty do Syrovic. Ještě koncem dvacátých let se o tomto budoucím chodníku píše jako o pěšině sypané štěrkem, kterou udržovali žáci školy, když tu vytrhávali trávu a dosypávali štěrk v rámci jarního úklidu okolo školy.
V roce 1936 při rozšiřování trati – ona totiž do té doby byla pouze jednokolejná, bylo rozhodnuto vystavět ve Vojkovicích viadukt, pod kterým měla silnice do Syrovic nadále vést. Do té doby totiž silnice normálně křížila trať a byly tu i závory, které se ručně sundávaly dolů, když měl vlak projíždět.
Protože ale nádraží stojí v kopci, muselo se z poměrně velké vzdálenosti začít s odkopávání zeminy, aby pod kolejemi vznikl dostatečný prostor pro povozy a stále častější automobily. Pod tratí byl doslova vykopán tunel, ve kterém byla vystavěna mostní konstrukce. Do těchto prací byli zapojeni i všichni vojkovičtí muži, kteří s koňskými povozy pomáhali odvážet vykopanou zeminu. Ta se rozvážela po okolních polích. Vedle sebe tak na chvíli vznikly dvě cesty – jedna pod kolejemi a ta druhá přes ně. Tu původní cestu ještě dnes připomíná nedlážděná cesta k nádraží lemovaná zbytky betonových patníků, které ještě pokračují i za tratí.
Rovněž v roce 1936 byl zbourán starý strážní domek a místo něj byl vystavěn nový – ten dnešní.
První vlakové neštěstí se ve Vojkovicích stalo 6.srpna 1914, kdy kvůli začátku první světové války byl o půlnoci z 5. na 6.srpna zastaven civilní provoz. Právě tomuto opatření padl za oběť Felix Svoboda z domu č.p.4, který byl zaměstnancem drah, a po službě se chtěl dostat domů, tak naskočil na nákladní vlak. Na zastávce chtěl z vlaku vyskočit, ale byl vlakem zachycen a zemřel pod jeho koly.
Iva Tycová
