Myslivecké sdružení Vojkovice
Historie myslivosti a samotného lovu je tak stará jako lidstvo samo, ale až v 19. století dochází k jeho vůbec první úpravě. Původně měli právo lovu jen majitelé panství, ale v roce 1848 vydal císař František Josef I. Říšský patent o myslivosti, kterým spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy, dal tedy právo lovu všem vlastníkům, tedy nejen vrchnosti. Od roku 1873 dostaly i obce právo honební. Tak se začaly honitby dělit na vlastní a společenstevní.
I ve Vojkovicích v této době vzniká Honební společenstvo, které získává od vlastníků půdy právo honitby na jejich pozemcích za roční pacht (nájem). Ve Vojkovicích se prováděly hlavně naháňky, kruhová leč a čekaná a podle dochovaných záznamů se na našem katastru ulovilo 1000 koroptví, 700 zajíců a 300 bažantů za sezonu. Na tyto lovy se zvali i hosté, kromě již zmíněných koroptví, zajíců a bažantů se zde lovili i divocí králíci, srnčí zvěř a divočáci. Ulovená zvěř se pak rozprodala a výtěžek se rozdělil mezi majitele pozemků a honební společenství. K lovu se používaly oblíbené brokovnice.
Za První republiky dochází k úpravě pravidel lovu, a to zejména s ohledem na dobu hájení a zájmy zemědělců, chov zvěře se zintenzivňuje v oblasti pernaté zvěře na úkor spárkaté (s výjimkou srnčí).
Za 2.světové války se v roce 1941 upravují výměry honiteb a zavádí se povinné členství v České myslivecké jednotě. V této době mělo vojkovické Honební společenstvo 15 členů. Jeho činnost skončila v roce 1945.
V roce 1947 vyšel nový zákon o myslivosti, který sjednotil myslivost pro celý stát a postupně dochází ke sloučení mysliveckých jednot a sdružení v jedinou organizaci. V roce 1962 byl vydán nový zákon, který odloučil myslivost od vlastnictví pozemků a myslivost přechází na státní organizace, jako byly státní lesy, státní statky a JZD. Tyto organizace pak poskytovaly právo myslivosti za úplatu mysliveckým sdružením.
Do revoluci v roce 1989 došlo opět ke změně a návratu k původním principům myslivosti, tedy nejen k lovu zvěře, ale i k její ochraně a ochraně životního prostředí vůbec. V roce 1992 si místní Myslivecké sdružení opravilo nepoužívanou hasičskou zbrojnici na svou klubovnu, kde se dodnes schází. Hospodaří v současnosti na 703 ha. V roce 1992 byl roční odlov zvěře jen 40 kusů. Bylo to způsobeno mechanizací a chemizací zemědělství, ale i necitlivými změnami v krajině. Po deseti letech fungování už se mohl Myslivecký spolek pochlubit 500 odlovenými kusy zvěře. Kromě údržby krajiny, pro zvířata instalovali krmelce, zásypy či samokrmky, podílí se na ořezu a výsadbě stromů a úklidu černých skládek.
Od roku 2011 má naše myslivecké sdružení svůj prapor, který byl vysvěcen při Svatohubertské mši. Svatohubertská mše pořádaná pravidelně panem Benediktem Čupou je jen jednou z kulturních a společenských akcí, na kterých se Myslivecké sdružení podílí. Jsou to plesy, rybářské závody, závody ve střelbě nebo třeba Vojkovický borec.
V roce 2018 se podařil panu Iránkovi, (členu mysliveckého sdružení) ulovit srnce, který byl oceněn jako 5. nejlepší kus v celé historii Československa.
Iva Tycová
